Bláboly madam Rakušanové dekrety nepohnou ani o milimetr

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost Ludvíka Svobody Brno

Tak jsme se opět doslechli hlas ze sudetského lesa, tentokrát od madam Lídy Rakušanové. Nic nového pod sluncem, pravil by historik. Výlevy proti legitimním dekretům presidenta Budovatele znějí od  takzvaných sudetů a německých, a některých rakouských politiků, jako prasklá  ohraná gramofonová deska již celá desetiletí. Jaké novum tedy madam Rakušanová přinesla do sudetského lesa?

Madam Bobošíková ve svém perfektně a precizně formulovaném pořadu "Aby bylo jasno, přináší staronové mantry ze sudetského válečnického perimetru. (Pořad "Nej český patriot podle ČRo - Bernd Posselt. Zrušte Benešovy dekrety, volá komentátorka Rakušanová"). Copak nám to navrhuje z posic "té německé říše a landsmannschaftů" madam Rakušanová? Je to celkem prosté - Fialova vláda prý má nyní nejlepší možnost, jak zbavit republiku ohavných dekretů,  a "zmařit strašidlo z dob komunismu".  Madam Rakušanová nemohla stvořit větší nesmysl. Zdá se, že ve své obsesi pominula státoprávní pozici dekretů nejen v naší republice, ale i v mezinárodním kontextu stále platných smluv velmocí a  Německem poškozených států. Počítá totiž s neznalosti zglajchšaltovaného českého národa, který dávno zapomněl na historické skutečnosti, obnovující republiku po II. světové válce a po okupaci Velkoněmeckem. Jenže na druhé straně nepočítá s právními experty, s parlamentem, ani s veličinou v této věci nejpodstatnější - s Ústavním soudem. Takže osvětleme blíže podstatu blábolů madam Rakušanové. 

Tak za první, žádná česká vláda dekrety zrušit nemůže - nemá k tomu mandát.

Za druhé, teoretický mandát by k tomu měl pouze parlament - a to ústavní většinou, kterou tato vláda nemá a nebude mít.

Za třetí - a z hlediska důležitosti vlastně za první! - žádná vláda ani parlament republiky dekrety zrušit nemůže. Jsou totiž nezrušitelné. Proč? Evropské právo ani mezinárodní právo totiž nepřipouští zpětnou platnost právních úkonů, které by rušily již jednou platné právní akty. S výjimkou právních aktů zaniklých totalit, jako byla III. Velkoněmecká říše.  Je to takzvaný princip neplatnosti retroaktivity v demokratických systémech. Nu, a osvobozená ČSR byla demokratickým právním státem. Dekrety vydávala její legitimní vláda v době válečného stavu s Velkoněmeckem a s Maďarskem, v době ohrožení státu totalitním režimem agresora, který rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR, jak říkají ústavní právníci i nálezy Ústavního soudu.

Takže tvrzení o tom že odsun byl "etnická čistka a dekrety byly jakousi totalitou krvežíznivého presidenta" patří do říše superlží větších než Cheopsova pyramida. 

Nicméně nepřátelé republiky si myslí, že tisíckráte opakovaná lež se stane "pravdou" oblbováním neznalé veřejnosti, k čemuž se propůjčují i hlásné trouby sudetismu - média zahraniční i některá domácí.

Ještě připomeňme krátce historické skutečnosti o odsunu, presidentu Beneši a o velmocech.

Tak odsun nebyl československým vynálezem. Odsun byl britským vynálezem, a jeho myšlenku prvně pronesl premiér Chamberlain, cítě se zrazen Hitlerovou okupací ČSR.

Po jeho smrti se otcem odsunu stala britská administrativa odboru Střed ministerstva zahraničí. Vzorem pro odsun byl odsun I. světové války mezi Řeky a Turky. Britský premiér Churchill a ministr zahraničí Eden byli tvůrci a schvalovateli programu odsunu, plánovaného pro Polsko, ČSR a Jugoslávii. Podrobně to popsal britský badatel Brown v knize "Jak se jedná s demokraty", která vyšla i u nás u Dobrovského. To samozřejmě madam Rakušanová nechce vědět.

Dále, na odsun za války naléhal domácí nekomunistický odboj. President Beneš pak uvažoval pouze o odsunu odsouzených Němců, což by znamenalo statisíce soudů, protože velezradu, vlastizradu a válečné zločiny na Češích spáchalo podle skromného odhadu jeden a půl milionu sudetských Ordnerů a Freikorpsů! A to pomíjíme vyhnání 350 tisíců Čechů z pohraničí a vnitrozemí. Britové Benešův plán odmítli a ustanovili většinový odsun československých Němců zvaných nesprávně sudeťáky. Toto bylo vtěleno do protokolu Postupimské konference. Toto se opakovalo v Pařížské reparační smlouvě, dodnes platné, která zakazuje návrat jakéhokoli konfiskovaného majetku zpět do německých rukou a nařizuje Německu reparace poškozeným státům. Tyto reparace pak nikdy neobdržely státy Polsko, Československo a Řecko. A naše vlády neučinily nikdy nic pro vymáhání reparací od německého agresora. A to, přestože ČR jako nástupník ČSR je platným signatářem této dohody. Na tom nic nemění ani tzv. česko-německá deklarace, protože tato nemá právní účinky, které by rušily Pařížskou reparační dohodu.

Dále, dekrety byly akty, které zohledňovaly Postupimskou konferenci a Pařížskou reparační dohodu. Dekret č.33 pak je dekretem ústavním, tudíž součástí ústavy.

Konečně, dekrety nejsou vyhaslé, jak tvrdit kníže a jiní politici. Podle dekretů probíhají dodnes restituční soudy, jako byly soudy Dietrichsteinů, Kinského z Argentiny, Harrachů, Thun-Hohensteinů, Salmů a Schoellerů, Řádu něm.domu Panny Marie alias německých rytířů, Colloredů, Des Fours-Walderodů, atd. Podle jiných předpisů ani nemohou probíhat, protože by to byl zásah retroaktivity do státního práva. Nelze soudit staré kauzy podle norem dnešní Listiny práv, která v dané době neexistovala. V krátkosti však nelze tyto historické reálie podrobněji rozebírat. Na to jsou ústavní experti jako prof. dr. Pavlíček, CSc., docent dr. Zdeněk Koudelka, prof. dr. Gerloch a jiní. A konečně i náš ústavní soud a Evropský soud v Luxemburgu shodně potvrdily platnost dekretálního práva před určovacími žalobami na občanství a majetky.

Toto vše madam Rakušanová ráčila pečlivě zamlčet a vykřikuje pouze hesla o jakési nepotvrzené "etnické čistce a strašidlu dekretů na republice z dob komunismu". Přičemž zde evidentně lže. Vyšetřovací dekretální komise skončily roku 1947 - tedy rok před převratem 1948. Jak správně  obrazně pravila Mgr. Nečasová při soudu se Salmy, "Majetek nesebrali Salmům komunisté, ale (obrazně) president Beneš". A tento výrok vyhrála!

Dekrety nepodepisoval president sám. Výrazným signatářem byl například sám Msgre. Šrámek, předák Československé strany lidové!

Opakuji na závěr - superlži madam Rakušanové nepohnou dekrety ani o milimetr.

Ovšem na margo našich řad - takové příspěvky nemá psát osamělý badatel na penzi. Takové hlasy mají zaznívat ze všech vlasteneckých organizací, počínaje ČSBS a konče ANS. Zatím situace vyvolává dojem pohřebního klidu vlasteneckých organizací s čestnou výjimkou KČP. Tož, chlapci  děvčata z vlasteneckých organizací, pište, protestujte, braňte dekrety, presidenta Budovatele a státní právo republiky.